Když jsem byl malý, měli jsme knížku o tom, co se dá dělat s papírem, ve které byly i návody jak poskládat některá origami. Pamatuju si, že jsem se o to tehdy dost snažil a taky si pamatuju, že se mi nic nedařilo (bylo mi ovšem asi 7 roků). Naštěstí jsem už trochu vyrostl a snad jsem i o něco chápavější, nebo možná spíš trpělivější (ovšem jak v čem) a tentokrát se mi pár origami podařilo poskládat.
Impulzem pro nové pokusy o skládání byla potřeba najít nějaký vhodný předmět jako odměnu na velikonoční výlet, který jsme pořádali v Betanii. Papírový beránek se zdál být skvělý nápad, ovšem jen do té doby, než jsme ho zkusili složit. Radek vytiskl návod a paralelně jsme zkusili štěstí. Co jsme díky své nezkušenosti tipovali na dvacetiminutové zdržení se ukázalo být mnohem delším procesem. Skoro dvacet minut nám trvalo, než jsme se přehoupli přes jeden z kroků, který byl samozřejmě velmi jednoduchý, jen jsme to jaksi nevěděli předem. Každopádně jsme možnost použít origamového beránka zavrhli.
Samotné skládání mě ale zaujalo a doma jsem pak začal skládat další věci, tentokrát trochu jednodušší. Zvládl jsem králíka (jak jinak), žábu, vodní bombu, raketu. S jídlem roste chuť a tak jsme se potom pustil i do složitějších kreací, které jsme chtěli dát Fromelům jako dárek k narozeninám. Po menších peripetiiích se mi to podařilo (prsty jsem měl odřené od překládání az na kost) a tak jsme mohli předat Jiřince a Zdeňkovi motýla a letadlo.
