O víkendu proběhl chlapský víkend na Pusté Rybné. Abych tu chlapskost rozšířil i na cestu a nevezl si zadek v autě, rozhodl jsem se dojít na chalupu pěšky a nakonec se ke mně přidal Bzučo. Stálo to za to. Kromě toho, že jsme šli po tmě a ve sněhu, jsme jeden úsek šli v hlubokém sněhu; hodně hlubokém sněhu; hlubším, než jsme si mysleli v nejdivočejších představách.
Po úvodní části se nám totiž ztratila značka a objevilo se pole. Co krok, to sníh do půli stehen. Zabočili jsme raději na kraj lesa, abychom pole obešli. Zlaté oči. V lese to bylo stejné a tak jsme se raději za chvíli vrátili na pole. Sníh po kolena byla norma, do půli stehen často a sem tam i víc. Do obou lýtek mě postupně chytly křeče. Pán Bůh se nad námi nakonec slitoval a od kaple na Bukovině nám zařídil prohrnutou lesní cestu.Když jsem pak na celou cestu vzpomínal, myslel jsem si, že ten náročný úsek musel mít alespoň kilometr. Mapa ale říká něco jiného - necelých 600 metrů, jen o něco víc jak desetina z celé cesty. Tak to možná tak hrdinský výkon nebyl. I když, maličko asi ano, musím se nějak utěšit :-)
