Letošní jarní prázdniny jsme opět strávili společně s několika dalšími rodinami v Roháčích na Slovensku. Stala se mi tam příhoda, která se vymykala z mé zkušenosti. Jiřinka Fromelová ji ze mně vymámila pro Betánský zpravodaj a tak ji dávám i sem.
Orava je krásný kraj, který v zimě kromě lyžování nabízí i nespočet termálních koupališť od kaluží až po monstrózní akvaparky. Minulý rok jsme ještě odolali, ale letos jsme to už nezvládli. Po první návštěvě bazénu s teplou vodou naše děti zajímalo pouze, kdy půjdeme znovu. A tak jsme se jednoho odpoledne vydali do obřího zábavního centra u Liptovského Mikuláše. V autech jsme se přehoupli přes začátek hřebene a posléze vnořili do útrob té továrny na relaxaci. Tři hodiny uplynuly jako nic a my vyrazili od teplých bazénků, brouzdališť a tobogánů zpět na chatu. Venku už byla tma, silnice byla mokrá od deště. Každá z posádek se ještě samostatně stavila obstarat něco do města a tak jsem zamířil směrem k horám sám, jen s dvěma spícími dětmi na zadním sedadle. Prodíral jsem se vpřed a z cédéčka jsem poslouchal jednu známou českou zpěvačku. Chvíli před tím, než jsme měli začít prudce stoupat, jsem najednou ucítil nutkavý pocit, abych pustil křesťanskou hudbu. Bylo to tak silné, že jsem po několika sekundách zastavil u krajnice, našel v pořadači album Terebintu a pustil ho. Vyrazil jsem dál a pomodlil se, abychom dojeli v pořádku nejen my, ale i ostatní osádky. Při stoupání nahoru se postupně objevila silná mlha a teplota klesla k nule. Preventivně jsem se pomodlil za kohokoliv, kdo v té době jel přes ten hřeben. Pomalou jízdou jsem se vyšplhal do sedla a sjel dolů. Nic špatného se nestalo.
Absolvoval jsem už několik jízd, které byly, řekněme, náročné na počasí, některé z nich byly možná horší než tato a nikdy jsem z nich neměl strach. Nic podobného, jako tento večer, se mi ještě nestalo, alespoň pokud si pamatuju. Když jsme se o tom později bavili, došli jsme ke třem možným vysvětlením a všechny počítají s tím, že mi změnu hudby doporučil Duch svatý. První možnost byla, že to mělo být varování, jakási upomínka, abych se soustředil na cestu. Druhá možnost byla, že jsem se měl zdržet. Při výměně cédéček jsem asi na minutu zastavil. Možná, že když jsem potom šplhal nahoru, tak minutu cesty přede mnou přeběhlo přes silnici zvíře. Třetí možnost byla, že jsem potřeboval "světlo" na cestu. Za normálních okolností bych si asi nepřipustil, že může mít vliv, jestli zrovna poslouchám křesťanskou nebo nekřesťanskou hudbu. Možná, že má a tímto způsobem jsem na to byl upozorněn.
Nevím, která z těch tří možností je ta pravá, ale vím, že o mě Pán Bůh měl starost a jsem rád, že jsem poslechl.
