Tuto sobotu se nám konečně podařilo zahájit lyžařskou sezónu. Verunka se minulý rok naučila trochu lyžovat na půjčených lyžích a tak jsme jí letos pořídili vlastní a vyrazili na svah. Byl to sportovní výkon pro Verunku i pro mě. Valnou část pobytu na svahu jsem totiž fungoval jako živý vlek. Vytáhnout do svahu, seběhnout dolů, vytáhnout do svahu, seběhnout dolů, vytáhnout do svahu, seběhnout dolů, ...
Začátek letošního jara jsme konečně strávili na horách a po dlouhé době jsem si trochu víc zalyžoval. Jádrem těchto jarních radovánek bylo ovšem učení Verunky lyžovat. Šlo jí to nad očekávání dobře, ale přiznávám, že mohu být při hodnocení lehce ovliněn tím, že jsem její táta.
Pro obveselení ještě přikládám dva Verunčiny výroky:
Verunka po vysednutí z pomy: "Do toho, vy lyže!"
Taťka (jako já): "To až budeme vyprávět babičkám!"
Verunka: "Ty budou nadšený!"
Děda Ivan vlastní mimo jiné gumovou masku prezidenta Havla, kterou s velkým úspěchem nasazoval Verunce. Při jedné z pozdějších návštěv Verunka zašveholila: "Dědo, já chci to strašidlo!". Promiňte, pane prezidente.
.jpg)
Dnes večer jsem si s Verunkou povídal o svatbách (četli jsme si o Ježíšově prvním zázraku v Káni), že je tam nevěsta a ženich.
Verunka: "A mamka byla taky nevěsta."
Já: "A já jsem byl její ženich."
Verunka se na mě udiveně podívala.
Verunka: "A kdo mně hlídal?"
Některé děti jsou neomylný magnet na průšvihy. Mám neblahé tušení, že naše Verunka bude jedním z nich. Včera se jí podařil skutečně vyjímečný kousek.
V nestřeženém okamžiku se jí podařilo zmocnit plné láhve oleje (stála na lince až u zdi, Verunka si na její uzmutí pravděpodobně přinesla vlastní židličku, jinak si to neumíme vysvětlit) a v rámci hry jej rozlila po předsíni, pokojíčku, svých vlasech a oblečení. Předsíň se tím pádem změnila v regulérní klužiště a koberec v pokojíčku v zásobárnu mastnoty. Část následků Katka likvidovala ještě dnes dopoledne.
Jak vzácný olej na hlavě, stékající po bradě - po bradě Áronově tekoucí, po jeho rouchu až po cíp. (Žalm 133:2)
Verunka: "Táto, trochu houpy."
Táta: "Verunko, trochu u Tebe znamená málo, nebo hodně?"
Verunka: "Hodně."
Máma krmí Honzíka, Verunka sedí v jídelní židličce.
Verunka: "Dolů."
Máma: "Verunko, teď nemůžu, krmím Honzíka."
Verunka: "Položila Honzíka."
Máma za chvilku dokrmila, položila Honzíka a vydala se sundat Verunku.
Verunka: "Šikulka, položila Honzíka." A začala tleskat.
Dneska dopoledne seděla Katka na zemi, v tom se k ní přitočila Verunka a položila jí ucho na břicho. Chvíli poslouchala a s úsměvem prohlásila: "Je tam!" Tohle celé pak ještě zopakovala několikrát.
kakui = kalhoty
čepa, čepu = čepice
boti = boty
setr = svetr
bundi = bunda
papika = paprika
ajče = rajče
okujek = okurek
eba, ebu = chleba
piti = pití
křupi = corn flakes
káva = melta s mlékem
míko = mlíko
babui = brambory
ablíčko = jablíčko
banau = banán
mašo = maso
šiša = šiška
pápá = jde se ven
bobe = vykakala se
aketka = raketa (třeba squashová)
makitka = Markétka
můj, moje = je to její
tam = určení lokace čehokoliv
na = dej
káva = kráva
mesic = měsíc
sunko = slunko
áto = auto
oupy = chce se houpat
kolo mýnský = kolo mlýnský
oda = voda
pinka = plínka
jujijuji = chce čůrat
nahoju = nahoru
doju = dolů
lalala = chce, abysme zpívali
kyti = kytka
kamiky = kamínky
táva = tráva
uku = chce podat ruku
duhou = chce podat i druhou ruku
moko = motorka
pisku = byla na písku, chce na písek
bebi = zranění
boí = bolí
naše = když vidí naše auto
haši = hačí
šikulka = když se jí něco povedlo
kolo = kolo
mimi = miminko
letalo = letadlo
kuku = když chceme, aby něco řekla a jí se nechce, tak řekne kuku
Bože, Bože = to jí naučila babička
Po novém roce jsme jako obvykle vyrazili s děckama na hory. Už to vypadalo, že sněhu nebude vůbec, nakonec se přece jen zadařilo a na Pustevnách jsme si dokonce poprvé s Verunkou zasáňkovali.