První týden letošní dovolené jsme strávili společně s Petrou, Ráchel, Radkem a Lukášem (Dadákovi, Bílí) v Zúberci u Roháčů.
Neděle, 22. 6.
Ráno drobné dokoupení zásob. Autem k ústí Roháčské doliny a s kočáry a nosičkami k Tatliakovému plesu. Očekávané chladné počasí bylo nahrazeno vydatným slunkem. Bufet byl sice otevřený, ale nefungoval. Prý eště nieje tovar. Chvíli jsme obdivovali Lukášovy rohlíky s máslem, schovali v bufetu kočáry a vyrazili k plesům. Namáhavý výstup omezený časem a zpestřený studánkou s ledovou vodou jsme ukončili na rozcestí k plesům a sedlu mezi Plačlivou a Tremi kopami. Já a Peťa Dadáková jsme rychle průzkumně vyběhli po cestě k plesům, abychom si ověřili, jestli jsou ještě daleko a nebyly - za chvíli jsme dorazili k nejnižšímu Velkému roháčskému plesu. Pak dolů.
Pondělí, 23. 6.
Ráno okružní cesta po zúbereckých obchodech. Hůř jsem nakoupit nemohl. Autem do Kvačianské doliny. Náš návrat pro jídlo, zápas s klikou. Jdeme dolinou, vidíme protěž alpskou (to ale zjišťujeme až druhý den). Oblazy. Paní nás láká, jestli prý nechceme, až nám poporostou děcka, hlídat mlýny. Jahody, zmije, ráchání v řece. Verunka běhá bosky po trávě i po kamenité cestičce. Je zajímavé, že slovenské doliny voní podobně. Při návratu nás v obchodě překvapí ovoce a zelenina. Večeříme masové bochánky s rajskou a těstovinami a potom se seznamujeme s rodinou Richarda. Pojídáme přitom zmrzlinu.
Úterý, 24. 6.
Ráno se rozhodujeme kam a nakonec volíme Juráňovu dolinu. Auty dojedeme až do Oravice, ale tam nás zastihuje průtrž obrovská a zahání nás zpět domů. Za chvíli ale déšť mizí a my se vracíme na místo činu. Odcházíme směr dolina po nové asfaltce mezi nádhernými loukami. Po obědě v odpočivadlovém altánu odbočujeme z cesty na louku, tak tak stihneme přejít před stádem ovcí a pak už odkládáme kočáry a míříme dolinou nahoru. Krásná cesta, místy s řetězy, a pak koupání. Všichni dospělí muži se ponořili. Zpět po louce, Verunka běží, máme radost. Večeříme v pizzerii, ovšem po dlouhém hledání. Den završen hraním na kytaru a sporem o teplost melounu.
Středa, 25. 6.
Ráno nákup po zablácené cestě. Dnešní cíl je Muzeum oravské dědiny, kde řediteluje Richard a my máme volný vstup. Ledva vstoupíme, pohlcuje nás past lákadel turistického artiklu - náušnice, dřevěné hračky, korálky, píšťalky, korbílky, ... Guláš od důchodců a pak Markéta tanečnice. Hledání hospody, až nalezena jedna s pstruhy k nakousnutí. Zpět do skanzenu, obejdování kolem krčmy, Verunčina aféra s koníkem. K večeru zpět a únava.
Čtvrtek, 26. 6.
Polehávací den. Dopoledne na nás padla rozhodovací únava. Po dlouhém procesu jsme se shodli, že Lukáš bude tvořit kázání, já s Radkem budeme tvořit táborový program a odpoledne, že vyrazíme do přírodního termálního koupaliště Kalameny. Tak se i stalo. Tvůrčí proces byl přerušen výtečným haluškovým obědem a pak už jsme přejížděli hřeben, míjeli Bešeňovou a parkovali u slíbeného přírodního termálního koupaliště. Vzhledem připomínalo trochu větší louži, až na to, že z ní trčela železná trubka, ze které prýštila voda a v kalné vodě se povalovalo několik lidí. Nevábný úvodní dojem byl ale vynahrazen požitkem z teplé vody, která sice kapku smrděla, ale dalo se to vydržet. Verunka nejprve odmítala vlézt dovnitř a museli jsme ji do vody vnést a pak zase odmítala vylézt ven. Večer výroční procházka po Habovce. Našli jsme slepou loučku.
Pátek, 27. 6.
Ráno se Honzík probudil asi o půl sedmé a byl dost neklidný. Podařilo se mi ho nakonec znovu uspat, ale zdálo se mi, že je teplejší, než má být a pozdější teploměrové měření to potvrdilo. Honzík měl 38,5 stupně a bylo podezření na klubající se zub. Synův stav ovšem znamenal, že jsme s ním nemohli nikam jít a tak mi Katka nabídla možnost samostatného výletu, kterou jsem vděčně přijal. Protože jsem nechtěl zmizet na celý den, padla volba opět na Roháčská plesa, tentokrát z druhé strany. Vyrazil se mnou Radek. Cesta ze Šindlovce na Šindlovec trvala víceméně přesně 4,5 hodiny. Podařilo se nám setřást dechové potíže, litry potu a několik málo turistů. Počasí bylo ideální (rozuměj lehce zamračeno a přiměřeně slunce). Radek změřil nadmořskou výšku dvou ples (1710 a 1570 metrů nad mořem) a za odměnu jsem mu nepovolil kofolovou zastávku. Život je nespravedlivý. Podařilo se nám splnit plán návratu ve 3 hodiny odpoledne na minutu a dorazili přímo k hotovému obědu. Honzíkův stav byl setrvalý, ale za nějakou dobu se začal lepšit. Večer jsme zašli na pohár do restaurace Pod skálou a teď očekáváme příjezd Janoštinů na špekáčky. Zítra odjíždíme. Byl to pěkný týden.
