Na dovolené

O tom, co je za zatáčkou

V posledních dnech jako by bylo vždycky něco za zatáčkou.

V pátek, když jsme přijeli, jsme si vyšli na první obhlídku vesnice. Iva nám poradila, že nejlíp vaří v hospodě Ve dvoře a tak jsme si řekli, že ji najdeme. Dostali jsme pokyn v jakém směru ji hledat, šli jsme dost dlouho, ale ona pořád nikde. Nakonec jsme se obrátili. Když jsme dneska jeli v autě tím směrem, zjistili jsme, že jsme se obrátili jen 50 metrů před ní. Byla za zatáčkou.

Dneska odpoledne jsme vyšli od Tesáku na procházku lesem. Sledovali jsme cedule naučné stezku (sice v opačném pořadí, než se měli procházet, ale co už). Stezka kopírovala červenou značku a vedla z kopce. Pak najednou přišla prudká zatáčka. Na protějším svahu bylo vidět, kam se stáčí a vypadalo to, že jde do pryč. Holky byly už unavené a tak jsme se vrátili stejnou cestou. Později jsme na mapě zjistili, že cesta na protějším svahu se stočila přímo k rozcestí, přes které jsme mohli jít zpátky jinou, neprobádanou cestou.

Na konci dne jsme se jeli podívat do vesnice Rusava. Podle mapy v ní měla být k vidění lidová architektura. Po chvilce bloudění, kdy to vypadalo, že nic nenajdeme, jsme odbočili do vrchu a tam jsme opravdu minuli několik dřevěnic a zaparkovali před evangelickým kostelem. Vystoupili jsme z auta a vydali se dál po silnici nahoru v naději, že tam třeba ještě něco bude. Podle mapy jsme věděli, že je tam nahoře další kostel a nějaké budovy. Po několika stech metrech to ale pořád nevypadalo moc lákavě a Katka už byla uchozená. Už už jsme se chystali se vrátit, ale nakonec jsem se s dědou ještě vydal dál. Odměnou nám bylo několik dalších dřevěnic, ale hlavně hezký výhled a posezení u katolického kostelíku. Nakonec nahoru došly i holky s babičkou a my mohli celý dnešní výlet zakončit na krásném místě.

Konečně jsme došli až za zatáčku.

Jen háček od domova

Od domova nás dnes dělil opravdu jen háček. My bydlíme v části Brna, která se jmenuje Lesná, ale dneska odpoledne jsme byli v části Zlína, která se jmenuje Lešná a je tam zoo. V zámeckém parku jsme se toulali 4 hodiny z jednoho kontinentu do druhého a dívali se na zvířata. Verunka sice už předtím v zoo byla, ale to ještě nevnímala okolí a tak se dá říct, že poprvé v životě seznámila tváří v tvář se žirafou, nosorožcem, daňky, slony, lemury, lvy, pštrosy, emu, antilopami, supy, klokany, tygrem, krokodýlem, gorilou, různými dalšími opicemi, tučňáky, leguány, piraněmi, zebrami a ještě se spoustou dalších zvířat, které si už ani jménem nepamatujeme.

Zoo v Lešné je opravdu moc hezká, oproti brněnské zoo je klidnější a hezčí (přece jen to je zámecký park). Expozice členěné podle kontinentů jsou upravovány tak, aby alespoň trochu evokovaly původní prostředí. Jediná chyba celého odpoledne byla, že jsme vyrazili trochu nevhodně oblečení a chudák Verča se pařila v teplých kalhotech.

K večeru, po odchodu ze zoo, jsme ještě na skok zajeli do Zlína. Tak nějak jsme tušili, že si ho sice nestačíme prohlédnout, ale zase když už jsme byli tak blízko, tak se nám nechtělo to nechat být. Naše dilema ovšem vyřešila jednoduše Verunka a to tak, že usnula. Takže jsme do něj sice dojeli, ale jen jsme projeli středem, navnadili se pohledem na Baťovskou cihlovou čtvrť a zase odjeli domů.

Opékání špekáčků

Ve středu jsme se rozhodli, že si na večeři opečeme nějaké špekáčky. Nakonec se nám to povedlo, ale nechybělo mnoho a ostrouhali jsme mrkvičku.

Pln optimismu jsem vyrazil na zahradu, že zapálím oheň. Jsem přece starý skaut a oheň jsem rozdělával snad stokrát, takže jeden malý ohýnek na opečení špekáčků mě nemůže rozhodit. Toto jsem si myslel až do chvíle, než jsem zjistil, že všechno dřevo, které je pěkně srovnané za přístavkem, je bukové a že z bukového dřeva se špatně dělají třísky. Celý život jsem používal smrkové dřevo a z toho se třísky dělají snadno, buk se ale vůbec nechtěl poddat. Svou tvrdostí dokonce způsobil, že jsem si při jednom odskočení sekyrky usekl kus palce (jen asi milimetr, ale přece jen kus). Nakonec jsem shromáždil dostatečné množství jakýchsi pseudotřísek - pseudo proto, že byly asi třikrát až pětkrát tlustší, než mely být. Na tenší to nešlo.

Na první pokus jsem načechral noviny a naskládal na ně bukové pseudotřísky. Škrt, noviny chytly, ale jaksi líně a to na zapálení dřeva nestačilo. Načechtral jsem další noviny, pseudotřískyrafinovaně přeskládal, škrt, chvilka čekání a zase nic. Polil mě pot při představě, že budeme muset špekáčky dělat na pánvi a že až se to dozví Radek, tak že si mně bude dobírat ještě na mém pohřbu.

Zbyla jediná možnost - vyrazit do lesa a pokusit se nasbírat prověřené smrkové šáší. Jak jsem vymyslel, tak jsem i udělal. Bylo sice po dešti, ale šáší schne rychle a takyhůř mokne, pač je tenké, že. Vzal jsem i dávku popadaných holých větví (na táborech mi vždycky připomínaly kosti) a pádil zpátky. Chvilka příprav, škrt, napětí a konečně úspěch. Oheň se rozhořel a od smrku chytl nakonec i ten buk.

Itinerář

pátek

cesta
setkání s luxusem
neúspěšné hledání hospody
sauna

sobota

dopoledne vycházka do kopce
spousta květin
odpoledne návštěva u Palových
drsné stoupání
opravovaná dřevěnice
výhled

neděle

čekání na babičku a dědu
jejich příjezd
oběd v hospodě Ve dvoře
na Tesák
vycházka po naučné stezce
studánka
Verča spí dědovi na hlavě
klíště
boby
Rusava
dřevěnice
kostel s houpačkou

pondělí

ZOO v Lešné
nahlédnutí do Zlína

úterý

odpočinkový den
lenošíme
odpoledne společné koupání
večerní vycházka na večeří
Ve dvoře je zavřeno
U hamrů si netroufáme
v Polomu jako Ve dvoře

středa

již dopoledne vyrážíme do Rožnova
obhlížení bot
obhlížení kočárku
oběd v jídelně
koupě kočárku
do skanzenu
valašská vesnička
dřevěnice
společné foto
déšť
úkryt na zápraží
koupě plášťěnky (trochu pozdě)
opékání špekáčků

čtvrtek

balení
vyrážíme
židovský hřbitov a synagoga v Holešově
Kroměříž
doma

Fotky jsou tady