Úterý 1.8.2000
Ráno jsme s Peťou vstali a vyrazili. Do lékárny, Hudy (tričko, ponožky). Sraz s ostatními na Zvonařce. VYRÁŽÍME. Jihlava, Praha, za Stříbrem stavíme u benzínky. V hospodě si dáváme pivo a trochu jídla. Celnice OK. V noci stavíme zase. Pospáváme, definitivně se probíráme ve Folkestone a jdeme za imigračními úředníky. Procházíme v pohodě, jen mě se ptá, proč zve Carole 7 lidí. Po tomhle krátkém zdržení vjíždíme do vlaku a Eurotunelem podjíždíme kanál. Ještě stále potemnělou anglickou krajinou dorážíme do Londýna. Ale to je vlastně už nový den.
Středa 2.8.2000
Domotali jsme se do Sovereign Tourism. Cestou jsme viděli u Buckinghamského paláce projíždět kočár doprovázený koňmi a jezdci. Asi projížděl hlavní královský probouzeč. Elizabeth byla skvělá. Nechali jsme si tam věci a vyrazili do města. Tom, Tomík a Peťa šli do Národní galerie a já, Fanda a Kája do British Museum. Já jsem ještě zaběhl metrem do V.C.S. a zrušil Jančin lístek. Bohužel se nevrátí asi 8 liber. Potkávám se s Fandou a Kájou v BM a jdeme se podívat na egyptské sbírky. Nevím čím to, ale v impozantních prostorách BM na nás padá únava a tak radši rychle po shlédnutí padáme ven a pomalu míříme k Victoria and Albert Museum, kde máme sraz s ostatními s jdeme na výstavu fotek. Setkali jsme se už cestou, na druhou stranu, ale zase začalo pršet. Fotky byly celkem dobrý, zvlášť jsme obdivovali fotku udělanou na trávě. Negativ byl prosvícen na trávník a tam, kde bylo světlo (světlá část negativu) se tvořil chlorofyl a kde nebyla,tak ne. Vznikl tak pozitivní obraz. Dost dobrý. Dopravili jsme se zpátky do ST a vyrazili na nádraží. Elizabeth byla zase moc milá, musíme jim poslat pohled. Na VCS jsme šli pěšky, jen Tomík metrem. Dlouho jsme pospávali a pozorovali chlápky somrující lístky na metro a ve 22:30 vyrazili na sever.
Čtvrtek 3.8.2000
Ráno jsme dorazili do Edinburghu. Hned na nádraží jsme odolali nájezdu naháněče do hostelu, nicméně jsme se s ním ještě asi dvakrát potkali. Nějakou dobu jsme čekali, než otevřou informační centrum, několik z nás si udělalo menší procházku a pak jsme vyrazili do města. Hlavní atrakcí byl hrad. Zaplatili jsme mastné vstupnéa jali se kochat. Tak nějak mají Skoti jiný přístup k zachování původních interiérů, chce to si zvyknout. Až jsme se dokochali, tak jsme se rozdělili a bloumali ulicemi. Já s Peťou jsme ještě vylezli na Calton Hill a užívali si nádherný výhled. Mimochodem, na hradu jsem měl kapku problém se zakládáním filmu, což se ukázalo být velmi důležité v pozdějším ději. V podvečer jsme se sešli a vyrazili doubledeckerem za 90 pencí na kraj města. Trochu jsme popošli, poradili se s místními a nakonec našli hezké místo u řeky. Asi stejně s námi tam přišel mladík, který si sednul a hrál s mobilem. Nakonec se ukázalo, že tam spal už dřív a my ho nevědomky vykopli. Chudák si vzal stan a odešel spát na druhý břeh.
Pátek 4.8.2000
Ráno vstáváme a dělíme se na dvojice (já+Peťa, Fanda+Kája, Tom+Tomík) a stopem vyrážíme do John O'Groats. Stopujeme jako první. Za chvíli nám staví dáma v modrém autě a bere nás k Perthu. Chvíli šachujeme s místem stopování a pak asi po 35 minutách nás bere Skot jako poleno. Skoro mu nerozumíme, ale odvezl nás asi 30 mil. opět asi 15 minut čekáme a zastavuje nám mladý pár Angličanů, též na cestách (Lucy+Rich), nakládají nás na zadní sedadlo a kalíme to do Inverness. Tam se loučíme, Peťa jim dává email a čekáme dál.Po krátké svačině stopujeme asi 6 minut a staví nám nejlepší člověk dne Alan MacKey. Starší pán (45-50) z klanu MacKey, pracovník Euphony. Vezme nás do Thurso. Peťa pilně konverzuje, Alan ná ukazuje kde chodil do školy a náhle se slovy "It's a shortcut" odbočuje na jakousi horskou silničku. Nádherná dlouhá cesta přes kopce pokryté vřesem. Náhle je před námi auto. Alan hbitě zacouvá ze svahu a je to. "Tadyhle vídávám stádo jelenů" dí nám. Krajina se mění, z kopců jsou zase roviny. Jsme v Thurso, loučíme se, v informacích ještě kupuju mamce knihu receptů a po krátkém pobytu jedeme dál. Jdeme na kraj městečka a stopujeme. Peťa si stoupá na zadní kraj odbočky a mává. "Jestli mi nezastaví tohle auto (asi 10.), tak popojdu na druhý okraj". Zastavilo. Byl to chemický inženýr pracující v místní námořní základně. Vzal nás k John O'Groats. JSME TADY. Posedáváme. Ostatní tu ještě nejsou. Odcházíme po pláži, Peťa sbírá mušle. Stavíme stan, je hrozný vichr, musíme kolíkovat a poprvé v životě i přivazovat Gemmu. Při stavbě byla přilepená k zemi a i pak se prohýbala. Provazy vytažené z busoly a nože pomohly.
Sobota 5.8.2000
Ráno skáčeme pro vodu a pak vyrážíme hledat Stacks. Jdeme k majáku a pak podél pobřeží. Spousta racků, nádherné vysoké útesy, úzké zálivy zaříznuté do pevniny. Našli jsme Stacks. Dva obrovské kamenné útesy - zuby ční z moře. Super. Ještě slézáme do jámy a valíme do přístavu čekat na ostatní. Už jsou tam. Spali před Wickem, neměli takové štěstí jako my. Kluci to dokonce vzali přes Aberdeen. Jdou se ještě podívat na útesy a pak se naloďujeme a vyrážíme na Orkneje. Trajekt ssebou kapku mele a Tomík zjišťuje, že je mu špatně. Jinak je pocit skvělý. přistáváme a nastupujemedo autobusu, který jinak skoro prázdný. Jedeme celkem dlouho, projíždíme pře Churchillovy bariéry, kolem Italian Chapel. Ve vodě leží zrezlý vraky. V Kirkwallu přiřážíme k St. Magnus Cathedral. Prohlížíme ji a jdeme do infocentra. Letáky, mapa, pohledy. Vyptáváme se na Safeway a jdeme dokoupit chleba. Vyrážíme ven z města. Nevíme co nás čeká a obhlížíme kolem silnice místa na ležení. Všude ohrady, krávy. Když k nim člověk přijde, přiběhnou a třeba půl hodiny čumí. Po dlouhém hledání se vyptáváme farmáře a uleháme na široké travnaté cestě. Prší. Dáváme první dávku beansů, co jsme koupili v obchodě.
Neděle 6.8.2000
Ráno se balíme a jdeme k silnici, kde začínáme stopovat. Jde to jak psovi pastva. Pomalu se pěšmo posunujeme. Nakonec Tom a Tomík zastavují dodávku s nějakými řemeslníky. Dovídáme se, že nám lidi nestaví kvůli batohům. Jsou hodní, berou nás až k Maes Howe. Hodně ofuká. Necháváme batohy v domě s pokladnou, kupujeme lístky a jdeme do mohyly. Dost dobrý. Dovnitř se jde úzkou chodbou v čupu. Vevnitř je čtvercová komora s výklenky. Ještě lepší je prý o zimním slunovratu. Po stěnách jsou runové nápisy o ženských a pokladu. Po prohlídce se vracíme pro batohy, jíme venku a potkáváme jednoho Čecha an vypůjčeným kole. Vyrážíme pěšky mezi jezery. Postupně obrážíme Stones of Stenness, neolitickou vesnici Barnhouse. Dost dobrý. S Tomem zkoušíme, jestli je jedno jezero slaný. Není. Později se dozvíme, že slaný bylo to druhý. Pak Ring of Brodgar. Úžasný. Míň úžasný bylo, že film založený v Edinburghuse nechytil. Všechny fotky asi jsou v jeteli. Zakládám nový. Pokračujeme po silnici, Peťa svérázně využíva jeden kruh bez šutrů a k večeru dorážíme k moři. Skvělý záliv Skaill Bay. Pláž, chaluhy. Nacházíme místo v dolíku hned vedle toalet. Stavíme stany a já s Fandou se jdeme koupat. Na pláži byly medůzy, koupel báječná. Tom tvrdí, že viděl nazelenalý paprsek při západu slunce, což má být strašná vzácnost.
Pondělí 7.8.2000
Vyrážíme na výlet. Necháváme batohy v kůlně u jedné chaty a jdeme směrem k hlavní. Nejdřív zastavuje auto Tomovi s Tomíkem. Za chvíli zastaví i nám a vezme i Fandu a Káju. Zrzavý Skot nás prý vezme k hlavní. Peťa s ním začíná konverzovat a on pod tíhou neznámého působení nás odveze až na sever do Birsay. Prý se bude brzy ženit, jeho snoubenka je ze Stromness. Na konci týden odjíždí zpátky na pevninu. Vyhazuje nás u ostrůvku Brought of Birsay a vrací se k původnímu cíli. Čekáme na Toma s Tomíkem. Brouzdáme se u břehu a pak se T a T objevují se zprávou, že kousek odtud leží tuleni. T a T jdou už na ostrov a my na tuleně. Jsou tam. Macci. Blížíme se k nim až na 15 metrů. Vědí o nás, ale neutíkají, děláme fotky a kocháme se. Jsou nádherní. Po půlhodině se vracíme a chceme na ostrov. Ten je spojen s pevninou chodníkem, který je při přílivu zalit a cesta odříznuta. Je příliv. Máme poslední šanci. Rozhodujeme se přejít a zůstat na ostrově třeba 7 hodin. Procházíme se po zkousané trávě a ma druhé straně slézáme útes až dolů k moři. Jsou tam T a T. Dlouho sedíme na skalách a pozorujeme příboj. Je vidět, jak se vlny sbírají, blíží ke skále a s pěněním do ní naráží. Jednou za čas se najde velká vlna, která dosyčí až k našim nohám. Vidíme spoustu racků a pak i kormorána a papuchálky. Těch jen dva a zdálky, ale jsou to oni. Vydáváme se kolem ostrova, obhlížíme útesy a kocháme se. S Tomem zkoušíme, jestli se dá přejít zalitý chodník. Dá. Po dalších chvilkách lenošení se tak přes vodní cestu vracíme zpět na Mainland. Tom obdivuje chaluhy, medůzy a přílipky. Jdeme k lebce velryby. Je jí jen kousek a je připevněná na kusu kostice a vypadá z dálky jako palma. Zpáteční cesta kolem pobřeží byla úchvatná. Jdeme pěšky až do Skaill Bay nad obrovskými útesy kolem rezervace ptáků. Všude smrdí trus, leč Tom nevěří, že je to od ptáků a vyslovuje domněnku, že na pobřeží pod útesy se rozkládá obrovská velryba. Procházíme kolem kamenné věže jako z Pána prstenů. V realitě je to Kitchener's memorial, ale fantazie je volná jako pták. Scházíme níž a krosíme přes odkrytý záliv plný šutrů a chaluh. Zrádná cesta. Klouže to a člověk se vidí co chvíli ve vodě. Taky se tam Tomík uviděl. Další cesta po pevné zemise taky brzy mění. Stmívá se a musíme přelézat ploty. Po návratu zjišťujeme, že naše spací místo je obsazeno a jdeme jinam. Trochu nerovná travnatá plocha nás přijala k sobě. Objevujeme, že naše nohavice jsou značně zahumusené trusem. Večeře. Spát.
Úterý 8.8.2000
Den návratu do Kirkwallu. Vyrážíme s Peťou ke hlavní. Cestou nic nestaví a docházíme až k ní. Asi po dvaceti minutách nám staví dva borci a berou nás do Stromness. Kapku z cesty, ale alespoň si to prohléneme. Je to krásné malé městečko s kamennými domky a jednou hlavní ulicí. Za ním dech beroucí pozadí kopců Hoye. Našli jsme jeden dům, v jehož všech oknech byli narvaní plyšoví medvídci. Vycházíme nad Stromness po hlavní, míjíme křižovatku, stopujeme. Nic nestaví, popocházíme. Asi po dvou kilometrech nám konečně zastavuje paní a bere nás až do Kirkwallu. Dnes to bylo se stopem slabší, ale i tak nás Pán nakonec dopravil do cíle. T a T už byli v kempu rozložení. Utábořili jsme se hned vedle a čekali. Těsně před limitem 3 hodin odpoledne doráží zbytek. Jdeme do města, cestou zkoumáme jeden antikvariát. Mají nějaké Narnie, chtěl jsem jednu koupit, ale nakonec nacházíme Motlitba: Dopisy Malcolmovi a Svědectví o zármutku. Beru druhé. Napsaná cena je 2 libry, ale prodavač mi účtuje jen 1 libru. Asi vypadám chudě. Mrkáme ještě do kostela, jakéhosi obchodu s hračkami, kde se Tom pokouší koupit světélkující barvu (neůspěšně) a zvenčí obdivujeme knížecí palác. Posíláme pohledy. Cestou zpátky do kempu nakupujeme. V kempu pereme, sprchujeme se a přihlašujeme se. Sprcha je blaho. V noci kapku sprchlo.
Středa 9.8.2000
V 7 se budíme a bleskově (rozuměj za 1,5 hodiny) podáme pryč. Docházíme k autobusové zastávce v předstihum, což je štěstí, neboť autobusák si řekl, že vyrazí o 10 minut dřív. Chvíli čekáme, až se z mlhy vynoří trajekt a naloďujeme se. Dost to hází. Já a Tom a Tomík se jdeme dívat na příď lodi na vrchní palubu. Houpe to nahoru a dolů a najednou vyšplouchla vlna a všechny nás drsně ohodila. Schovali jsme se s Tomíkem za kabinu, jen Tom vytrval a za chvíli zase jedna. Radši jsem šel dolů. Lidi se po nás pobaveně koukali. To houpání mi přestávalo dělat dobře, ne že by mi bylo blbě, ale nebyl jsem toho dalek. Raději jsem se položil Peťe na klín a zbytek prospal. V John O'Groats jsme vysedli do mírného deště. Stanovujeme cíl. Kinlochewe. Dlouho nikdo nestaví, zvrchu chlejstá. Vracíme se na křižovatku a uzříme ostatní. Pod psychickým tlakem se rozhodujeme změnit cíl a vybíráme Kintail. Sraz zítra od dvanácti po třech hodinách v Shiel Bridge u informačního centra. Tom a Tomík zkouší dál štěstí na silnici a zbytek se rozhoduje sjet autobusem do Wicku a stopovat odtam. Stalo se, za 2,5 libry se bez práce posunujeme. V Safeway ve Wicku kupuju 2 dvaceti snímkové filmy po jedné libře a jdeme na kraj města. Asi 1,5 hodiny zkoušíme štěstí u místního hřbitova (že by to vše vysvětlovalo?). Fanda a Kája jsou asi o 50 metrů dál. pak zastavuje červený auto s vysmátým Skotem, nakládá nás a ptá se: "Mám vzít i tamty dva, haha?". "Jo". Jeli jsme všichni. Vzal nás kus od silnice do jakýchsi kamenných obydlí, kde před 200 lety bydleli highlandři. "Byl jste tady už někdy?" "Nikdy, haha". Vyhodil nás v Lybstru. Chvíli stopujeme a nic atak se rozhodujeme popojít ke křižovatce se silnicí z Thurso. Cesta to byla daleká asi 4 míle a únavná. Nakonec jsme tam ale dorazili a rozdělili se zase do dvojic. Fanda s Kájou popošli dopředu, my chvíli čekali a pak šli taky. Na letmé mávnutí nám zastavil pán v prázdném Tranzitu. Vzal i Fnadu a Káju. Ukázalo se, že vezl jakési lidi do John O'Groats a viděl nás stopovat v Lybsteru. Stihl to vzít nahoru a zpátky. Peťa si sedla vedle něj a konverzovala a my si sedli dozadu. Kapku jsme poklimbávali, pan řidič to dokonce nějak glosoval. Těsně před Inverness nás vysadil. Prošli jsme skrz město a nakonec se utábořili na pokosené louce vedle goplfového hřiště.
Čtvrtek 10.8.2000
Vstáváme a rychle začínáme stopovat. Za chvíli nám zastavil děda s fordem. Chvíli to vypadalo, že bude mlčenlivý, ale pak ho Peťa rozmluvila a konverzovali jsme o lochnesce a alkoholu. Vyhodil nás v Invermoristonu. Po půlhodině nám zastavila dvojice mužů, otec a syn. VYsadili nás u Cluanie Inn s tím, že tam bydlí. Začalo pršet a stop se nedařil. Asi po hodině pán vyšel ven, ať prý jdeme na kávu. To se nedalo odmítnout. Dali nám každému velký hrnek kávy s mlékem. Asi to byl majitel. Bavili jsme se s personálem. Byli milí. Dozvěděli jsme se, že pokoj v hostinci stojí asi 35 liber na osobu, což je teda dost. PO posilnění jsme vyšli ven a vydali se dál po silnici a po chvíli nám zastavila dodávka s několika pořízky, co jeli na Skye. V Shiel Bridge bylo krásně, vůbec celé údolí bylo nádherné. U informací jsme se sešli během hodiny. když jsme ještě čekali na T a T, ptá se nás mladá slečna: " Are you waiting for Thomas and Thomas? I dropped them over there." Koupili jsme mapu okolí, natankovali vodu hadičkou a po vyprání mých návleků zasviněných od sojového mléka jsme vyrazili směrem do hor. Prošli jsme údolím, zastavili v outdoor centre s nelichotivou předpovědí počasí a razili údolím dál. Už teď se objevovaly první midges. Nedlouho po nafocení chlupatých (rozuměj hodně moc chlupatých) krav jsme dorazili k boudě s otevřeným kamrlíkem na dřevo a usoudili, že tady někde zůstanem. Prohlédli jsme si pěkně okolí, mrkli na vodopád a obdivovali spoustu vstavačů, tučnic a rosnatek. Taky jsme poslali správnou cestou dva turisty, co kapku sešli z mapy. Říkali, že už mysleli, že budou šplhat přes hřeben. Dobrých 1000 výškových metrů. Midges začaly dost houstnout a tak jsme se dohodli, že K a K budou spát ve stanu a my ostatní v boudě.
Pátek 11.8.2000
Ráno venku spousta midges. Těm mrchám vůbec nevadí déšť. Zdá se, že na ně platí jen silný vítr. Repelenty zabírají jen na chvíli a tak nezbývá než chodit a chodit. Dnes máme na plánu fakultativní výlet na nejvyšší sestru. Bereme jen nejnutnější věci a vystupujeme údolím potoka navrch. Cesta, či spíše necesta, je značně podmáčená, pár náznaků pádu do potoka (já), no nic suchého. Vidíme dravce, snad orla a stáda jelenů. KOnečně sedlo asi v 850 metrech. Svačíme a před námi je závěrečný výstup. Celé to trvá trochu déle než jsme původně čekali a tak se zdá, že budeme mít dost skluz. vrchol. Je už dost jasno. Proti včerejšku, kdy mraky visely ve 200 metrech, úplná paráda. Sestupujeme druhou stranou. Je to náročné na kolena, ale nakonecscházíme na cestu. Cesta navrch 3 hodiny, dolů jakbysmet. Při klesání jsem ještě našel kus parohu, který se dal dobře použít jako cepín, ale byl dost oslizlý a tak jsem ho nakonec zahodil. Do chaty se vracíme dost vyčerpaní asi kolem 5 nebo 6 večer a dohodneme se, že dál nejdeme.
Sobota 12.8.2000
Měli bysme se přesunout k vodopádu Glomach. Balíme se a opouštíme naši věrnou chatu. Vystupujeme asi do 350 metrů vysokého sedla. Hezké údolí, čerstvá voda v potoce. Trochu prší, zarážíme to vytáhnutím ponč. Za sedlem nacházíme jednu bothy. Chatu zařízenou jako přístřešek pro znavené, ztrhané a mokré turisty. Dvě velké místnosti s krby, podkroví, no úplně dokonalé. Chvíli se obdivujeme a pokračujeme. Před námi se otvírá Glen Affric. Rozhodujeme se to fiknout k cestě přes vřes. Rozporuplný nápad. Hodně se to boří, je to mokré, brodíme spoustu potoků. Zkratka je tak náročná, že vidina, že cesta kolem jezer ke Glomachu bude stejné kvality nás tak netěší, že měníme trasu. Dojdeme jen k začátku jezer a pak přelezeme jeden pas a sejdeme údolím do lesa a tam zastavíme a druhý den půjdeme bez batohů k vodopádům. Tak jdeme, ještě nabrat vodu. VIETNAM. Prší, ponča ven, tentokrát to nezabírá a voda furt padá. Cestička se místy ztrácí. Do trávy se boříme po kotníky, skoky přes potoky, vysoké schody do stráně. Konečně jezero. jsme vyčerpaní. Čokoláda poslední naděje. Peťa zjišťuje, že na ni působí jako droga. Až doteď v chmurné náladě, po jejím snězení se neobvykle začíná smát. Stoupáme a v pasu se otvírá nádherný pohled. Pomalu sestupujeme a kocháme se. Na stráni je stádo jelenů. Tomovým dalekohledem uzříme i několik paroháčů. V lese jsme nakonec zalehli na loučce, neb v chatě, o které jsme mysleli, že bude obyvatelná, je jen pár kotců a vlhko. Nálety midges. Rychle stavíme stany a dovnitř.
Neděle 13.8.2000
Bereme jen nejnutnější věci a začínáme stoupat nahoru. Tom dělá stereoskopickou fotku zátiší se stromy a potokem. Při našem hlemýždím tempu nás co chvíli předejde nějaký turista, ponejvíce se stereoskopickýma hůlkama. Asi si je pěstujou na zahrádce, či co. Vylézáme do sedla a odsouváme jídlo až k vodopádům. Dorážíme k nim, okukujeme shora a jíme. Při otevírání sleďů jsme si šikovně polil triko olejem, takže je na odpis. V rámci zkoumání další cesty zjišťuji, že spodní ze dvou stezek vede k výhledu na vodopád, patřičně se všichni kocháme a pak vyrážíme po horní stezce dál. Scházíme dolů a začíná naše dnešní posedlost vyprávěním příběhů, zvlášť se ujímá Dobrodružství kriminalistiky a Sherlock Holmes. V jednom místě potkáme turistu Rumcajse, který poznává, že jsme z ČR bez jediného vysloveného slova. Na vině je Fandovo tričko. Dole u řeky odpočíváme a pak pokračujeme vyhlížeje mostek. Mostek nebyl. Stezka rafinovaně pokračuje za řekou bez mostku a tak se brodíme. Nabírám Peťu na záda a samotnou řeku překračuji v pohodě. Jen břehu se to nelíbilo a lstivě se pode mnou utrhl. naštestí to odnesly jen nohavice. šplháme do příkrého svahu až ke stezce a po ní dál. Místy se ztrácí. Celý vršek absolvujeme jakousi polobažinou obletováni midges. Hrůza. Pak konečně vršek a při klesání se stezka zase objevuje. Tábor. Aby to nebylo celé, muchničky ještě zesilují nápor (to je vidět, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř) a vlétají i do stanu. Tom je nějak v rozmaru a vede řeči jako by byl opilý. Divná noc.
Pondělí 14.8.2000
Ráno vstáváme a snažíme se uniknout midges (samozřejmě marně). Uvažujeme o koupeli v říčce, pokud tam ovšem nebudou midges. Poznamenávám něco otom, že Nevrlý říkal, že aby se člověk mohl pořádně umýt, musí se nejdřív pořádně zašpinit. Peťa na to dí: "Já se cítím jak prase, jak prase, jak největší prase". Postupně vyrážíme k silnici stopovat, protože už dnes máme sraz v Portree na Skye. U silnice se znovu setkáváme, postupně se posunujeme přes vesnici. Nakonec volíme s Peťou místo u autobusové zastávky za vesnicí. Relativně brzo (asi za 30 minut) nám staví francouzský pár manželský. Jedou až na Skye a v portree staví, takže OK. Cestou se trochu bavíme, jde to ztuha, protože angličtina není rodný jazyk nikoho z nás. Prejíždíme přes Skye Bridge, kde platí mýtné 5,70 liber. Kolem silnice mi Peťa ukazuje místa , kde byla, kemp, kde spali a kde je napadli midges a podobně. Portree je celkem malé město, ale tím víc je nacpané turisty. Ty potvory vám vlezou všude. Člověk si vyrazí na prázdniny do Skotska a všude turisti. Hrůza. Paní, která mezitím převzala řízení (na odpočivadle, pochopitelně) parkuje mazácky u banky (vyhýbá se tímparkování na placeném a navíc přecpaném parkovišti na náměstí). Loučíme se a kolem toalet míříme k informacím. Nikdo tu ještě není a tak posíláme pohledy a jdeme nakoupit. V Safeway ve středu města nic nemají atak míříme do Coopu. Cestou nacházím láhev Irn-bru ještě z půlky plnou, ale ještě měknu a jen ji stavím na zídku. V obchodě krásně nakupujeme na 4-5 dní jen za 5 liber. Zajímavé je, že nemají vůbec špek. Samá slanina, uzená i neuzená, plná masa, ale čistej špek nikde. Svačíme a vracíme se na sraz. Opět míjíme láhev Irn-bru. Tentokrát neodolám a jako správný kamarád Víti Karáska chutnám a pak vyhazuju. Chuť nic moc. Sladký hrozně a v podstatě to dost připomíná žvýkačku. U informací ještě nikdo není. Jdeme poslat pohledy do post-office, při té příležitosti kupuju taťkovi zpěvník irských písniček. Jdeme ven a chceme k bazénu, když tu F a K. Vítáme se. Jdeme k informacím a tu i T a T. Konzultujeme mapy, voláme domů. K a F a T jdou nakoupit a my jdeme do přístavu, kde jím dárek od Peti k narozeninám - fish and chips. Ryba je obrovská a čerstvá. Fantastický. Skákneme ještě k bazénu a hupky dupky na námestí. F a K a T se vrací z obchodu. Mezitím se na účet volaného provolávám domů a dlouze rozprávím. Sbíráme se razíme za město. Hned na kraji nacházíme planinku s dobrým povrchem a tak stavíme stany. U T a T se pořádá party na oslavu mých 21. Dostávám kokos a čokoládu. Jíme digestive biscuits (vynikající) a popíjíme pinakoládu.
Úterý 15.8.2000
Sbíráme se, scházíme k silnici, zastavujeme u kempu a začínáme stopovat. Jde to prachbídně. Zdá se, že stopování na Skye je mnohem proradnějsí než jinde. Nakonec vyrážím kolem silnice a stopu se dočkáme až asi po 2 km. Zastavuje švýcarská rodinka ve vanu. Jsou už dost plní, ale stejně nás nasáčkují. U Old Man of Storr už jsou T a T. F a K doráží až asi za půl hodiny. Jíme kokos. Tom zkouší, jak hoří kokosová vlákna. Vedle silnice stojí stan, ve kterém nocuje německá dvojice, která se tu včera nedočkala stopu. Rozhodujeme se, že T a T a F a K půjdou nahoru ke skaliskům a my vyrazíme do Stuffinu na internet a setkáme se u Kiltrockwaterfall. Sotva jsme vyšli na silnici a zastavili, přišla k nám paní z manželského páru, jestli chceme vzít, že jedou nahoru přes Stuffin. Chtěli jsme, překvapivě. Vyhodili nás u Community Hall. Trochu jsme se poptali a vrátili se asi 300 metrů zpátky do centra Columba 1400. Je to pěkně posh. Stylové zařízení, ploché monitory. Počítače byly na ochozu nad kavárnou či restaurací, kde zrovna pořádali jakousi svačinu pro důchodce. Vyřídili jsme maily a rozhodujeme se co dál. Pěšky se posouváme zpět k vodopádu. Rozhled je celkem hezký, jen vodopád moc neteče. Rozhlížíme se a pak sedáme ke stolku. Tráva v ohradě sloužící jako viewpoint je hezky měkká a suchá a nás napadá myšlenka v pravdě rafinovaná - přespat přímo tady. Dost tady fouká, teda dost hodně moc, ale to není na závadu (mám na mysli midges, kterých jsme zatím chválabochu moc na Skye nepotkali). Když doráží zbytek, tak já a Kája pak čekáme u batohů a ostatní vyráží se podívat na útesy. Rozprávíme o možnosti jet příští rok autem, do Španělska. Začíná pršet, Rychle stavíme dva stany a schováváme batohy. Ostatní se vrací až po dešti. Večeříme, ještě si nás prohlíží pozdní turisté a ukládáme se. Tom vypráví Děti kapitána Granta.
Středa 16.8.2000
Rozhodujeme se, že se nebudeme vracet, ale obkoužíme ostrov dokola. Další cíl je Dunvegan. Po dvojicích vyrážíme. Když s Peťou šlapeme kolem silnice do Stuffinu, zastavujeme nám mladá holka, že jede právě tam. Děkujeme, ale odmítáme. Možná to je chyba. Ve Stuffinu jde Peťa na záchod a chce doplnit lahve. Staví je před dveře a vstupuje, ale když vycházím už tam nejsou. Nějaká dobrá duše je vyhodila. Kupuju 2 litry limonády. Stop moc nejde. Posouváme se až na konec vesnice. V zoufalství jíme mou narozeninovou čokoládu. Stop pořád nejde. Tím chci říct, že už tu stojíme skoro tři hodiny. Konečně nám zastavili dva kluci z Polska. Pracují na farmě, ale zrovna mají asi 10 dnů volno. Stop jim nešel a tak si raději najmuli na Skye auto. Vezmou nás až do Dunvegan. Stavíme u jakési ruiny hradu a pak i u muzea ostrovního života, kde potkáváme ostatní. Navštěvujeme hrob Flory MacDonald, zachránkyně Prince Bonnieho Charlieho. Fotíme si keltské kříže a razíme dál. Při jízdě se bavíme s borcama. Studují na univerzitě. Probíráme aspekty učitelství a tak podobně. Dunvegan. Stavíme na parkoviště u hradu a loučíme se. Oni jdou (Martin a Martin) do zahrad, my do shopu. Dlouho prohlížíme, nakonec já kupuju sestře ovci a sobě šedého tuleně a Peťa si kupuje keltské nálepky. prší. Na záchodcích nacházím průvodce hradem za 3 libry a beru ho. Zahrady jsou oficiálně za spoustu peněz, tak na ně kašlem a jdeme deštěm k centru informačnímu. Poohlížíme se tam po prospektech a vítáme K a F. Společně okukujeme ještě vedlejší obchody, třeba Clan MacLeod obchod a zbraně, kde má prodavač vystavenou sbírku kulometů, třeba jeden československý a jeden bren. Jdeme se podívat k hradu. Hele, otevřená cesta k moři. A hele, tady se dá jít do zahrad. Ono se platí? Ne, někdo to někde četl? Ne! Prohlížíme si zahrady a nacházíme T a T. Spatřujeme hrad a vedeme s F a K spory o uchovávání a hodnocení architektonických památek. Návrat k centru, kde vaříme a pak šplháme do svahu, kde mezi šrapnely, ovcemi a chlupatými kravami rozbíjíme ležení.
Čtvrtek 17.8.2000
Vstávat a cvičit. Teda balit. Tanec mezi šrapnely. Poodcházíme za město a stopujeme, jde to prachbídně. Víc a ještě víc prachbídně, pak jako na smilování nám zastavuje dodávka a bere i T a T. Profík řidič, skvělej děda. Popisuje nám, kde všude byl, kde je hezky, co všechno převáží. Hází nás až k Tallisker Distillery. Jdeme na prohlídku s ochutnávkou. Velmi zajímavá hodinka. Tom vznáší spoustu odborných dotazů. Člověk aspoň ví, jak to celý fachčí. V shopu sice obdivujeme speciální edici nebarvené whisky, ale z finančních důvodů kupuju dědovi jen malou půldecovku. Venku čekáme na F a K. Konečně přijíždí a jdou dovnitř. Tom okukuje moře. U mola vyžebrá (dostane) makrelu. Jdeme se pak podívat všichni a dostáváme další tři. Dáme je jako zákusek k večeři. Vyrážíme směrem k horám. Překonáváme kopec a nalevo zříme odpočívadlo. Po krátké poradě stavíme stany. Midges se rychle shromažďují. Jdeme čistit ryby. Tom nás učí je vyvrhovat, ještě se to může v budoucnu hodit. Po normální večeři pak máme ještě ryby smzžené, krájené na kostičky na sádle a špeku. Mňam. Čerstvá rybiška, milášku. Dnes se vyprávělo 2000 mil pod mořem.
Pátek 18.8.2000
Ráno protančit mezi midges (Tom nás už pár dní baví předváděním midges - tančí po trávě a třepe rukama, ve kterých drží tyčky od Gemmy) a vzhůru k horám. Postupujeme podél potoka k úpatí. Míjíme nádherná jezírka, kaskády a vodopády. Skládáme batohy a kryjeme je tropikem od K&F stanu. Vzhůru. Vystupujeme, začíná pršet a stojíme před strží plnou kamenů. Dost to klouže a nahoře je mlha. Nahoru jde nakonec jen Tom a Fanda, ostatní čekáme pod ponči dole. Sestup batohům (major Zeman) a pochod. Hory jsou hodně divoké, kamenité, strmé. Nepřístupné, plné divokých kamenných ploten. Mít víc času, bylo by to skvělý, ale Glen Coe nečeká. Přecházíme přes úzký pas a sestupujeme ke Sligachanu k silnici. Cesta dolů vypadá nejdřív hezky, ale pak se zase mění v brodění vodou a skákání po kamenech. Kousek před silnicí u malého domku nacházíme loučku a s Peťou jdeme ke kempu shlédnout cenu. 4 libry za osobu, tak nic. Poleháváme a spíme, ještě jídlo. Jo, málem bych zapomněl, ještě se s kluky koupeme v řece. Blaho. Voda je sice dost studená, ale jsme odvážní. Fanda se ukazuje být opravdu vodomil.
Sobota 19.8.2000
Vstávat a balit, snažíme se nechat uschnout stan, ale opět se nedaří. Čeká nás zase větší stop. Modlíme se, abysme se všichni dostali Fort Williamu a jdeme. Já s Peťou přicházíme první k silnici. Za chvilku nás bere chlápek do Broadfordu (ještě Skye) Je dost vysmátý. Řidič autobusu. Popisuje nám provoz mimo léto, jízdu na kluzké silnici a podobně. Pak přichází řeč na midges. nakonec se ptá na Československo, jestli si prý pamatujeme revoluci a tak podobně. Oni prý dost prožívali 68. Obdivuje Dubčeka. Je socialista. V Broadfordu nakupujeme v Coopu část zásob. Občerstvujeme se pomerančem. Vyrážíme ven z města. Nejdřív dopředu, ale 30 minut nic a tak se vracíme zpátky. Hele, K&F. Zdravíme a postupujeme. Za mostem hezké místo. Stejně stojíme hodinu. Pojídáme digestivní biskity. Staví nám výletník, Skot. Jede do Aberdeenu a vezme nás do Invermoristonu. Dost to pálí. V jednu chvíli na nás zabliká auto. Rychle zpomalujeme a opravdu po chvíli míjíme policajty. Vysazuje nás. Jdeme dost dopředu. Začíná pršet. Naštěstí nás bere chlápek v pickupu. Hned se ptá, odkud jsme (jo, já jsme v nákladovém prostoru, peťa sedí vpředu a konverzuje). Zničehonic vytahuje sáček českých peněz. Sbírá bankovky a ptá se, jestli nemáme českou dvoustovku. Peťa má. Dává nám přípravek na midges. Zajímavé je, že je to jen zvlhčovadlo na kůži, ale fachčí (Avon). Veze nás dál než chtěl, až za Invergarry. Ještě měníme bankovky, jako přídavek mu dávám slovenskou dvacku. Nic nestaví, tak popocházíme. Už to vypadá dost beznadějně, když zastavuje auto s T&T. Mladý kluk nás nabírá a veze až do Spean Bridge. Tam celkem rychle (asi 30 minut) nastupujeme do auta se dvěma cyklisty a vystupujeme ve Fort William. Nákup, čekání u informací, setkání s T & T. Přijedou F a K ? Jo, jsou tu. Měli to drsný, ještě o půl sedmé stáli u Eilian Donan. Prohlížíme si střed F.W. Podle chlápka ze Skye ho lidi nepovažují za město vysočiny. Je trochu angličtější, ale hezké. Vycházíme z města na kopec a nacházíme picnic place s dokonalým trávníkem. Noc.
Neděle 20.8.2000
Celkem rychle vstáváme a míříme k WHW (Tom říká Highway). Při sestupování lesem nacházíme dost klouzků. Sbíráme, bude jídlo. WHW. Dost dálnice. Spousta malin, oběd. Popocházíme, lezeme na kopec, nacházíme starou pevnost. Padá na nás únava. Dnes to zabalíme a budeme spát v pevnosti. Pod pevností přečkáváme déšť v lesíku a děláme houby. Jsou smažené na sádle (spíš ve vlastní šťávě) a s trochou rýže. Moc chutné. Lezeme znovy navrch a stavíme stany. Tomík a Peťa sbírají borůvky. Jeden do ešusu, druhá do úst. Ležíme, odpočíváme, kecáme, řešíme logické a matematické problémy. Odpočinkový den. Večer nádherná duha nad Ben Nevisem (hned přes údolí). Vůbec Skotsko a Skye zvlášť je ráj duh. Běžně dvě, tři denně. Je to THE LAND OF THE RAINBOW. Věčer píšu deník. T a T naproti řeší problém skládání kostky a tenzoru deformace. Poprvé od odjezdu se doháním v deníku. Je teď. Dobrou noc. S borcama ještě čistíme zuby, Jasná obloha. Nádherný pocit. Kosa. Tomův stan je osvětlen svíčkou. Dole vzadu svítí F.W. Ben Nevis bez mráčku. Podle Skotů asi 10 dnů v roce. Zima. Rychle do spacáků.
Pondělí 21.8.2000
Den úžasných vloček. Probouzíme se v naší pevnosti z doby železné a pomalu se balíme. Sestupujeme dolů a procházíme lesem. Moc hezká cesta, hodně se vypráví: karetní triky, major Zeman. Vycházíme z lesa, před námi dlouhá cesta glenem. Ještě v lese se trochgu přeme ohledně C.S.Lewise, ale spravuje se to. Z debaty o schopnosti vysvětlovat přecházíme na princip duhy. Tom vysvětluje, celkem to chápu a tak to probíráme důkladněji. Zvlášť lámání a odraz paprsku v kapce je zajímavý. Blížíme se k sestupu do města Kinlocheven(těžba hliníku). Dole parkujeme u toalet a kupujeme mrkev a mlíko. Za městem krutej výstup. Přes tři čtvrti hodiny stoupáme do prudkého kopce, vyčerpaní. Stavíme, že najdeme místo na stany. Všechno kolem je ale podmáčené a nezbývá, než spát hned vedle cesty. Zdá se mi, že jsem někde četl "Wild camping along the W.H.W. is not allowed". Ale nevím co to znamená. Budu si muset trochu procvičit svou angličtinu. Vaříme vločky, v mlíčku, s borůvkama, s hrozinkama. Žůžo. Vaříme ze zbytku mlíka ještě jednu dávku. KAIVO. Tomík jde prát spodní prádlo v ešusu. Zítra bude ponožkový čaj.
Úterý 22.8.2000
Ráno slyšíme, jak kolem stanu prochází první turista. Pokyn ke sbalení. Cesta vede teď celkem po rovině, pak se zvedá. Míjíme pracovníky správy, kterak čistí cestu a dělají stružky a už stojíme nad Ďáblovými schody. Fanda dělá společné foto. "Děcka, nedívejte se tam. To má být přirozená nestrojená fotka." Tom na to: "Jen ta natažená noha v přirozené poloze mi nějak dřevění." Fanda je šikovný, tentokrát jen na dvakrát. Sestupujeme dolů až k silnici. Je hodně velká a vyhlídkana cestu po ní není moc lákavá. Ještě si u říčky dáváme oběd, odháníéme midges a rozhodujeme o dalším postupui. Zůstává nezměněn. Projdeme skrz údolí po silnici co nejrychleji. Jdeme, rozhled je pěkný, ale ta silnice. Konečně po asi 8 kilometrech uvidíme odbočku. Padáme na zem a relaxujeme. Peťa dokonce na chvíli usíná. Popocházíme k hospodě, necháváme si zdát o pivu a jen tak si odskakujeme do návštěvnického centra. Přesněji k návštěvnickému centru, protože se platí 50 pencí vlezného. Tak to ne. Pokračujeme dál, teď už lesem až ke kempu. Naděje, že bude levný jsou liché. Dál. Hostel, pár slov s farmářem a hned dál hezké místo ukryté od silnice. Vaříme venku a pak jdeme spát.
Středa 23.8.2000
Poslední celý společný den. Už včera padlo rozhodnutí vylézt na 1100 na jedné straně Glen Coe. Balíme mokré stany (fuj) a batohy schováváme pod kopcem. Zpátky ke křižovatce s hlavní a nahoru. Dlouhé, prudké stoupání po dobře spravovaném chodníku (stezce). Asi po 300 metrech (výškových) míjíme postarší dvojici (necelých 30) a nabíráme vodu. S touto dvojicí se budeme potkávat ještě často. 640 metrů a rozhodnutí jít vpravo. Sedýlko, jsme přes 900 metrů vysoko. Dnes se jde daleko lépe než na Sestry. Půda není podmáčená a je pevná, líp se stoupá. První vrchol 1107. Nádherný výhled po okolních hřebenech. Hlavní vrchol. KOcháme se. Dole jsou vidět plotny sněhu. Chceme pokračovat po hřebeni a pak sejít dolů a napojit se na cestu u naší druhé zastávky (640). Sestupujeme a v nižším sedle potkáváme počtvrté dvojici, která se vrací, že to prý tama nejde. Jde. Jsme dole Sestup. Silnice. Jdem do Glen Coe Village a nakupujeme v Sparu. Je spíš Sparek a je drahej jako prase. Radši toho bereme co nejmíň. Se zájmem četeme inzerát na hledače hub. Snad kdyby bylo víc času. K místu spaní se někteří doploužíme. Únava sedá. Stavět mokré stany. Schnutí. Slézáme se u T a T, čtou se Králíci, kecá se. Dopíjíme Tomovu slivku, za častého předvádění jevce, ovšem (pálení slivkových výparů). Spánek.
Čtvrtek 24.8.2000
Stop. Loučení. Tak už jen s Tomíkem. Ale ne, přece jen se setkáváme s Tomem. Jeden místní křesťan nás bere čtyři. T a T, já a P. Zajímavá diskuse. Bere nás do Callandru, Toma do Stirlingu. Sám jede do Glasgow, má to kapku z cesty. Patří mu velký dík. Jsme tu. já mám dva stopy, T a P tři. Callander je příjemné městečko, jen kapku moc pro turisty. V Coopu dokupujeme a navíc bereme jako chuťovku Mullerovu rýži řádně slevněnou. Před návštěvnickým centrem jíme a pak vyrážíme ven. Ještě antikvariát a shjlížíme krabice pro babičky. Venku pojídáme ostružiny a suneme se po silničce. Loch Venagar je super. Furt kolem břehu. Už je večer, nacházíme místo v lese a zalamujeme. Ve třech je to trochu méně pohodlné, ale dá se to snést.
Pátek 25.8.2000
Vstáváme; v noci kolem dost štěkal nějakej srnej či co, asi se šel mrknout na náš stan. První polovinu dne ovládá myšlenka koupání. Chvíli jdeme nad kamenitým břehem, ovšem pak nacházíme rovný polopísčitý polokamenitý břeh. Je rozhodnuto. Trháme ze sebe šaty a jen tak vbíháme zuřivě do vody; no ne, pomolu se svlékáme do plavek a opatrně, abychom nezmrzli, postupujeme do obrovské hloubky, no, do malé hloubky, 10 metrů od břehu má Loch Venagar vody po kolena. Smíváme špínu, pereme ponožky. Ti nejodvážnější si i myjí vlasy. Jo, jo, pohodička, vpravo teď jsou The Blackwater Marshes. Průchod lesíkem a Loch Achray napravo. Míjíme dům snů, vila na břehu jezera, zahrada, výhled. Silnice, ohrada s konmi, tamhle se jeden válí. Míjíme mostek s největší ostružinou ve Skotsku, bohužel mimo dosah. Shledáváme na sobě spoustu klíštat, jsou jich tu mraky. Silnička a konečně Loch Katrine Pier. Kousek odtud nacházíme u cesty plácek jako stvořený pro spaní. Sice kolem trochu chodí turisti, ale člověk si zvykne skoro na všechno. Ještě procházka a sbírání borůvek a spát. Stavíme satn se začátkem deště (celý den bylo vedro a obloha čistá), který trvá celou noc.
Sobota 26.8.2000
Chtěli bychom udělat cestu kolem jezera, pak se vrátit pro stan a projít to kolem Aberfoyle. Ráno ustává déšť. Stan je dost mokrej, uvidíme. Jdeme po břehu, míjíme místo, kde na protějším břehu rokují skřítci a taky ostrov, kde udatná Helen odhlavila vojáka. Začíná pršet, vracíme se. Schováváme se na molu, moc se nám nikam nechce. Rozhodnutí padlo, zůstaneme dnes tady. Válíme se ve stanu, čteme Králíky, spíme, počítáme. Odpoledne S Peťou kupujeme dárkové shorbready. Večeře. K jídlu nám hraje kapela. Na parníku se děje nějaká oslava. To zase bude v alejích nablito. Potkáváme Čechy, řidič autobusu nám hledá kolem stanu klouzky. Večer jdeme na procházku ke hrázi, kterou nenacházíme, ale zato hojně zpíváme lidovky. Mňam, borůvky. spaní je lepší než včera, během procházky trochu uschnul stan.
Neděle 27.8.2000
Ráno je suché. Stan taky. Balíme, naposledy využíváme toalety a pryč. Dlouhé putování po silnici. Obrovské ostružiny, rozhodnutí, že bílý chleba je digestive biscuites. Trochu poprchává. Jsme u křižovatky a odbočujeme k Falls of Leny. po 400 metrech nacházíme místo k ležení. Schováváme batohy a jdeme se mrknout k vodopádům. Kapku je přecházíme a vrací nás až dotaz na turisty, jak že je to daleko. "To jste už přešli." Jsou hezké, ale nejdou moc fotit. Návrat. Bereme vodu, děláme špagety v polívce. Stan, dovnitř, zase kape.
Pondělí 28.8.2000
Tak domů. Stan je lehce mokrý. V Callanderu doplňujeme zásoby a valíme na kraj města. Rozdělujeme se a já popocházím dopředu. Stopuju zase u hřbitova, doufám, že to bude lepší než posledně. Asi za 10 minut mě staví starší paní. Bere mě do Douane. Cestou se shodujeme, že je nejlepší léto za posledních 30 let. Říkám, že se mi to taky zdá.Procházím městem a stavím u zatarasené odbočky za mostem. Za chviličku mě míjí T a P. Ale hned potom (5 minut) staví bořík ve velkém fordu, že jede do Edinburghu, ty bláho, to jde tak rychle. Má ještě jednoho stopaře, se kterým hlavně kecá, takže mě se ptá jen trochu. Ve Stirlingu bere benzín a při té příležitosti probíráme názvy pedálů v autě. Převodovka i spojka jsou clutch. Vjíždíme na dálnici a najednou T a P. Ptam se, jestli by nezastavil a on jo. Takže jsou necelé dvě hodiny a my stojíme uprostřed Edinburghu. V national Gallery nás nechcou pustit s batohem a tak se střídáme. Dost dlouho ležíme v parku (galerie byla dost vyčerpávající) a čteme Králíky. Všichni jsou diví po pokračování, nabírá to obrátky. Vaříme a pak se zavírá. Jdeme na Calton Hill, kde máme v úmyslu spát. Večer stavíme stan a leeme dovnitř. Ovšem asi o půlnoci je zahájeno asi 300 metrů odtud jakési zběsilé představení s hlasitým hudebním doprovodem, končí jím festival. Naštěstí to trvá jen asi 45 minut.
Úterý 29.8.2000
Ráno nacházíme asi 10 metrů od nás další stan. Vaříme snídani a nachází nás hlídač. je hodný, jen se ptá, jestli v noci pršelo a že prý máme v klidu dojíst snídani a sbalit stan. Po zmatcích s WC navštěvujeme jeden hostel a pak pěšky putujemek Dean Gallery a National Gallery of Modern Art. Absolvujeme prohlídku (dobrý) a zadarmo se přesunujeme galerijním autobusem k National Portrait Gallery. Tady jsou nejlepší fotky. Po menším incidentu (vyřešeném) s ostrahou volám Caroll. OK. Mentálně vyčerpaní se usazujeme u visitor center. Děláme poslední nákup potravin (snad) a příštích pár hodin budeme číst, psát (jako třeba teď) a popocházet kolem. Je 20:19 a pokud nezačnou pdat trakaře, tak v 22:30 míříme k Londýnu.
Středa 30.8.2000
Kromě mírného zmatku při nasedání se nic nestalo a tak se prodíráme ranním Londýnem. Opět snídaně v St. James Park, opět joggovací maniaci okolo. Jsme v S.T. Caroll tu je. Kapku se nám usadila. Má image zkušené třicátnice. Poptáváme se po T a F a K. Vůbec tu nebyli. Copak, něco neklaplo? Tomík kupuje Haggis a my sháníme knihy. Rada od CAroll zněla Charing Cross Road a měla pravdu. Máme vše. Dlouhá cesta k Tate Britain. Prohlídka, posloucháme přednášku. Zpátky. Máme strach, jestli to stihneme. Stihli. Nasedáme. Řidiči jsou kaplu míň milí než posledně. Francoužští rybáři stávkují a tak se k Folkestone plížíme po okreskách. Tunel. Cesta. Noc.
Čtvrtek 31.8.2000
Jedeme a jedeme a pak najednou ČR. Praha, Jihlava a konečně Brno. Takže teď tu stojíme a čekáme na taťku. Tohle je opravdový konec. Ale ještě zůstavají otázky.
Jak dopadli T a F a K?
Kam příští rok?
Co na to všechno Jan Tleskač?
KONEC
DÍKY PANE ZA VŠE, CO JSI PRO NÁS UDĚLAL!
